Interview s Marií v Dagens Nyheter

01.01.1970 - abysmo

Proces výběru proběhl spontáně a klidně. Marie společně se svým manželem si sedli nad starými deskami a postupně vybrali skladby, které nakonec Marie přezpívá. Práce začaly skladbou Tatartcheffa a McGarriglese \"Ingen kommer undan politiken\" se švédským textem Ola Magnella již minulé léto. Album bylo nahráno letos v lednu a v současné době je již hotovo. Marie se cítí trochu nachlazená, oblékla si růžové tričko, vestu a černé džíny. Vlasy má zastřiženy na krátko a jejich barva je blond. Její postava je hubená, ale ve tváři jsou vidět pozůstatky nemoci. Marie však již o nemoci hovořit nechce. Je tady jasná hranice, doba před nemocí a období po nemoci. Mariin život je dnes jiný. \"Konečně mohu zapomenout na všechen ten stres. A že ho v minulosti bylo. Roxette mi brali všechnu mou energii. To nikdo dlouho nevydrží. A možná, že v tom co se stalo, bylo nějaké znamení, upozornění. Možná, ačkoli to zní tvrdě, to mělo smysl.\" Marie chce jít se svým životem dál. Nahrála album ve svém domácím studiu, a nyní, když konečně přišlo jaro a léto, je opět a často ve své zahradě. Někdy třeba veškerý čas věnuje svým květinám, a ráda sleduje, jak se mění roční období. \"V zahradě se vše mění. Miluji žít, nechci umřít. Chci dál jít životem, svou vlastní cestou, a to opravdu není to, jak jsem žila dříve. Je krásné takhle zvolnit.\", shrnuje svou novou životní filosofii Marie. Mariina kariéra byla velmi úspěšná, ať už její sólová nebo po boku Pera Gessla jako polovička Roxette. Roxette prodali 45 milionů alb a 15 milionů singlů, dvakrát objeli svět a čtyřikrát dobyli americký singlový žebříček. Marie vysvětluje, že se jí opravdu stýská po tom, postavit se na pódiu před tisíce fanoušků. Samozřejmě je to těžké. \"Na to co jsme zažili s Roxette jsem opravdu pyšná, bylo to skvělé. Na podzim oslávime své dvacáté výročí, věřili byste tomu? Viděli jsme spoustu krásných míst, i když jsme byli neustále ve spěchu, vždy jsme se snažili podívat se na zajímavá místa měst, ve kterých jsme hráli. Ale vše se dělo strašně rychle. Potom jsem potkala Micka a vše se změnilo, a když se narodila Josefin, vše se zklidnilo. Per už má také dítě.\" Roxette na podzim vydávají nové greatest hits album, které bude obsahovat dvě zbrusu nové skladby a spoustu dříve nevydaného materiálu. Po všem tomto hektickém cestování bylo Švédsko vždy místem, kam se Marie vracela, místem domova. \"Ráda zpívám Śvédsky, je to jiné. Je to jako s tímto albem, vybrala jsem své nejoblíbenější švédské skladby. Mám Pugha, Holma a Hoola Bandoola opravdu velmi ráda.\" Marie často poslouchá hudbu, ale na nové hudbě necítí nic z té atmosféry domova, velmi těžce nachází novou hudbu, která by se jí líbila. Ale možná to je dáno tím, že novou hudbu poslouchá velmi sporadicky. \"A tam byl okamžik, kdy vše ztichlo.\" Před tím, než Marie odpoví na každou otázku, nechá si chvilku na rozmyšlenou. Někdy jako by hledala správná slova, jindy přicházejí samy a spontáně. V současnosti cestuje do Skåne za svými sourozenci jen vyjímečně, daleko více si telefonují. Marie vyrostla v Östra Ljungby v rodině s pěti sourozenci a rodiči, kteří je ve zpěvu podporovali. \"Můj otec měl hlas jako Jussi Björling.\", říká. Malá Marie byla plná energie, stále běhala, skákala a zpívala. Zpívala a zpívala. Atmosféra v rodině se změnila, když při automobilové nehodě zahunula mariina nejstarší sestra. \"Byla to doba, kdy jsme potřebovali jeden druhého. A nás bylo dost.\" Marie je jediným členem rodiny, který se umění začal věnovat profesionálně. \"Již jako malá jsem věděla čím chci být. A bylo to tohle.\" Nejprve si nebyla jista, zda nemá nastoupit na dramatickou školu. Nakonec ale vše vsadila na jedinou kartu, na hudbu. V osmnácti začala studovat hudbu na Svalövské střední lidové škole. Booklet nového alba obsahuje černobílé fotografie mladé Marie v roztrhaných džínách s mikrofónem, který drží pevně v obou rukou. \"Zažili jsme tehdy spoustu srandy. Má matka mi dala na kapesné sto korun. Sto korun.\", vysvětluje Marie. Tehdy někdy Marie vyrazila na svůj první školní výlet, během něhož se podívala do Halmstadu, Stockholmu a potom také kolem světa. Hudba byla poslední roky mariin společník, přestože vždy malovala a kreslila, umění mělo v jejím životě stále větší vliv. Minulý podzim měla ve Stockholmu svou první výstavu a je více než jisté, že budou následovat další. \"Výstava dopadla výborně, bylo to skvělé. Byla jsem šokována, když jsem viděla, že všechny mé obrazy byly prodány. Myslím, že zbyl snad jen jediný. Během malování se cítím velice šťastná. Kreslila jsem úhlem a křídou. Začala jsem s trochou barev. Minulý rok to byly nejmenší papíry, postupně se zvěšovaly.\", vysvětluje Marie a přitom ukazuje rukama ve vzduchu papír o velikosti pár metrů čtverečních. \"Po mé nemoci se vše změnilo. Každý den dělám další krok. Je pro mě těžké psát, ale umění... tato část mozku nebyla zničena. Je tam něco velkého, tam jsem volná, skutečně volná.\" Marie ztratila po operaci schopnost číst a psát. \"Úplně. Ale neustále se to zlepšuje. Jsem za to vděčná. S počty už je to horší, ale tohle k životu nepotřebuji, ostatní to udělají za mě.\" Interview je u konce a Marie se cítí trochu unavená. Důvodem ale není samotný rozhovor. \"Včera jsem se vrátila domů trochu pozdě. Byli jsme na předávaní cen Polar Prize. Bylo to skvělé, když mi bylo tak čtrnáct, patnáct, Led Zepelin byli mí idoli. Seděla jsem tam, a užívala si jejich výkon. V sedmdesátých letech tu byla spousta dobré hudby, spousta rockové hudby. A já se s nimi předevčírem setkala. Představte si, věděli, kdo jsem!\" Zdroj: http://www.roxroom.wz.cz, http://www.dailyroxette.com

Diskuze ke článku - počet příspěvků: 0

--- Generated by roxette.cz -----